Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, zabezpečované z jeho strany hmotnou podporou. Většinou se jedná o děti, jejichž rodiče se o ně z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí postarat nebo o děti s rizikovou anamnézou, nejistou prognózou, děti s různými postiženími, psychicky deprivované, s poruchami psychického vývoje a děti starší. Pěstounská péče umožňuje život v rodině těm, kteří by se z různých důvodů nedostali do adopce a hrozilo by jejich setrvání v ústavní péči Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí nejpozději zletilostí nebo nabytím svéprávností dítěte.
Pěstounská péče dlouhodobá (PP)
Péče je koncipována jako stabilní a dlouhodobé opatření. Oficiálně končí dosažením zletilosti dítěte, ale ve funkčních pěstounských rodinách mají přijaté děti pozici velmi podobnou vlastním dětem a zůstávají často tak dlouho, až dostudují nebo získají práci a osamostatní se. Je možné dětem propůjčit (pouze se souhlasem biologických rodičů) příjmení pěstounů.
Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)
Poměrně nový institut „pěstounské péče na přechodnou dobu“ bývá někdy označován pojmem „profesionální pěstounská péče“, oběma pojmy je míněn tentýž model pěstounské péče. „Jde o rodinnou individuální formu péče, státem podporovanou, která by měla být nezletilým dětem poskytována po nezbytně nutnou, relativně krátkou dobu v domácnostech pěstounů nebo i v zařízeních pro výkon pěstounské péče.“ Jedná se tedy o dočasnou péči o děti (maximálně 1 rok), u kterých je vysoká pravděpodobnost rychlého trvalého řešení – buď jiné formy náhradní rodinné péče nebo návratu do původní rodiny. Pěstounská rodina je od začátku připravována na brzký odchod dítěte. V přechodné pěstounské péči mohou být umístěny i děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině, ale jejich situace neodpovídá osvojení nebo dlouhodobé pěstounské péči.
Práva
Mezi práva pěstounů patří:
- rozhodovat o běžných záležitostech a v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění,
- na odměnu pěstouna,
- na pomoc se zajištěním osobní péče o dítě za situace, kdy je pěstoun nemocný či musí vyřizovat nezbytně nutné osobní záležitosti
- na odlehčovací péči, a to v rozsahu minimálně 14 kalendářních dnů v roce, jedná-li se o dítě ve věku 2 a více let,
- na zprostředkování odborné pomoci v rozsahu minimálně 1× za půl roku (např. návštěva psychologa, terapeuta nebo očního lékaře),
- na bezplatné vzdělávání, které obnáší možnost znalostního a dovednostního růstu v oblasti výchovy a péče o dítě
- na podporu při udržování vztahu dítěte s jeho biologickou rodinou.
Povinosti
Mezi povinnosti pěstounů patří:
- osobně o dítě pečovat
- informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech
- udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými (pokud je to možné, záleží na individuálním plánu ochrany dítěte)
- umožnit styk rodičům s dítětem v pěstounské péči
- vzdělávat se (když pěstoun nerozumí tomu, co dítě prožívá, může, navzdory dobré vůli, dítěti velmi ublížit – nestačí jen chtít, musí se i vědět)
- umožnit sledování toho, zda je naplňována uzavřená dohoda
Podmínkou pro zprostředkování pěstounské péče je podání žádosti fyzické osoby. Tato žádost se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu žadatele. Více zjistíte v odkazu zde: Sociální práce a pěstounská péče